Před nějakým časem jsem se rozhodl prodat depronového Bristola Scouta. Myslel jsem si, že se ozve někdo z blízkého okolí a dojde k osobnímu předání, ale bohužel tomu tak nebylo.

Ozval se mi pán z Brna. Kus cesty na osobní předání a posílat poštou se mi tohle letadlo opravdu nechtělo. Celkem dlouho jsem se tomu bránil, ale nakonec podlehl, jelikož nikdo jiný nebyl.

Doufám, že toto téma třeba někomu pomůže až bude chtít prodat-poslat svoje éro někam dál. Mám už s tím celkem bohaté zkušenosti, nakonec jsem rozprodal a rozeslal poštou celkem 4 letadla a krom jedné stavebnice byly všechny hotové, letuschopné.

Nejzajímavější zabalit byl Filip400-konstrukční křídlo v kuse o rozpětí 1600mm a cestoval až na slovensko!!! Pak depronový Bristol do Brna a dvě éra z EPP, stavebnice do Budějovic a Comet také na slovensko. Všechny došly bez poškození v pořádku, teda pokud kupující nelhali, což si nemyslím.

Nejprve je potřeba sehnat dostatečně velkou krabici a o dost větší než posílané éro aby bylo místo na případné vycpání proti poškození, nebo na nechtěné drobné promáčknutí krabice. Většinou tak velká nebývá a vždy jsem to řešil spojením nejméně dvou dohromady, slepení nahrubo papírovou páskou a sesponkování kancelářskou sešívačkou-moc dobře to s ní ale nejde....

Pak je potřeba udělat pevné dno na které se bude celá krabice a vše uvnitř ,,stavět,, navíc musí být lehké aby se zbytečně neprodražovalo poštovné. Řešil jsem to polystyrenem, 3cm silným, zařízlým přesně na míru dovnitř krabice. Zajištěný byl vůči krabici obyčejnými stavebními hřebíky skrz krabici zapíchnutými do polstyrenu.

K této základní desce jsem ukotvil letadlo aby necestovalo po krabici, a z něj jsem oddělal co šlo. U deproňáku jsem nechtěl ničím vycpávat, to by samo o sobě mohlo mít fatální následky vůči konstrukci. U EPP modelů to není problém, u konstrukčního Filipa také nebyl.

Vyztužení krabice na tlak jsem taky řešil polystyrenem, už jen 2cm, po stranách krabice a uprostřed za křídly. Opět zajištěný hřebíky. Zaklopil jsem karton zvrchu a zajistil k polystyrenovým výztuhám opět hřebíky, karton spojil sešívačkou a páskou. Navrch další vrstva polystyrenu jako jistota a zabalit papírem aby se pošťákům nesypaly kuličky. Ovázat páskou, provázkem-klasika a hurá na poštu.

A pak si užívat adrenalin, jestlo to dojde pokupě, vždycky mi to ale vyšlo. Samozřejmě označit ,,KŘEHKÉ,,

A co se týče všeho materiálu na zabalení-polystyren, karton, hřebíky... Jelikož jsem stavěl barák, víceméně jsem se zbavil zbytků. Krabici kolem Filipa jsem vycpal izolační vatou kterou se izolují stropy. Použil jsem taky pásku se skelnými vlákny co byla doma a pak jsem klel nad cenou, když jsem kupoval novou, ale to byla jediná investice s provázkem a papírovou páskou, kterou jsem do toho dal

Akorát bych chtěl vidět výraz kupujících a možná i jejich manželek, když vybalili letadlo a zbylo jim ve většině případů spousta materiálu tak maximálně na vyhození

Pár fotek na závěr, které budou možná výstižnější než celý můj popis

Docela úsměvný byl výraz pošťačky když viděla docela velkou krabici a pak moment překvapení, když ji silou zvedla a krabice téměř nic nevážila, což opravdu nečekala

A pro všechny ostatní, nebojte se toho, jde to, jen to chce věnovat tomu trochu víc času, nějakou svou šikovnost a hlavně přemýšlet nad tím, co všechno s tím pošťák může provést když musí být do večera v práci a ještě se navíc pachtit s nějakými balíky, za což má ale stejně zaplaceno. A jestli ho to nebaví, jeho boj, může jít dělat třeba do fabriky, kde ale bude muset taky makat.

Mě se zatím vždy zadařilo.